smileysZápis Esbééček tuuuu!!smileys


povídka č. 1

25. září 2008 v 17:44 |  moje výtvory
KAŽDÝ MÁ PRÁVO NA ŠTĚSTÍ
Všem kanuly slzy po tvářích. Už nikdy se znovu neshledají. Marika a Carmen stály před školou a upřeně se na ní dívaly. Teď zůstanou po všem už jen vzpomínky.
Začalo září. Barevné listy lemovaly kamenité cestičky a vítr se kolébal v korunách stromů. Marika seděla ve starém křesle po dědečkovi a četla smutné romány od své oblíbené autorky. Co může být horší. Přijít o svou rodinu, o své přátelé a o svůj domov. Své nové pěstouny vídala jen pozdě večer. Celé dny byla zavřená ve starém domě naproti lesa. Nejbližší město ani neviděla. Nejhorší ale bylo, že za chvíli začne škola a ona bude muset každému vysvětlovat, proč se sem přistěhovala. Zavřela knihu a upřeně koukala z okna. Proč zrovna ona?
O den později již stála před svým novým, druhým domovem - před univerzitou ve Scotlandu. Kráčela směrem ke dveřím. Všude kolem byli asi šestnáctiletí žáci a povýšeně si ji prohlíželi.
Když vešla do třídy, byla zde už profesorka a usmívala se na ni.
,,Ááá tak tady ji máme, přivítejte zde novou studentku, jmenuje se Marika a přistěhovala se k nám z Londýna." řekla a všichni rázem stichli.
Třídou zašuměl šepot. Potom vstala jedna dívka, ambiciozně se kolem sebe podívala a řekla: ,,Tak tě tu vítáme, kdybysi snad potřebovala vědět kde je jídelna, ostatní učebny nebo další podobný místa, tak nás s tím neotravuj, jo a abych nezapoměla, tvoje místo je tamhle vzadu, tak se podle toho tak i chovej."
Všichni se najednou začali strašně smát.
,,No to by stačilo, kdyby si něco potřebovala, tak přijď za mnou."řekla profesorka.
Marika se sklesle posadila.
Celý den ve škole trpěla, nikdo si jí už ale naštěstí nevšímal. Další dny byly podobné. Seděla tam jako tělo bez duše.
Na konci měsíce šla po chodbě, hlavu měla zabořenou do knížek, tak si nevšimla schodu, zakopla a spadla na kluka, který se jí náhle připletl do cesty.
,,Promiň, moc, moc se ti omlouvám, jsem hrozně nemotorná." vyprskla na něj a chtěla co nejdříve uniknout z jeho obzoru.
,,Počkej něco ti spadlo,"zařval za ní, ale už bylo pozdě.
Večer seděla v křesle a dívala se na televizi, když najednou někdo zazvonil. Podívala se z okna a uviděla známou tvář.
,,No, vypadl ti sešit z chemie, no a napadlo mě, že ho budeš potřebovat."podal jí ho a mile se na ní usmál.
,,To si nemusel, si staršně hodný," odpověděla a šla zpět do domu, ale v půli cesty se otočila :,,Kde si mě našel, tedy jak víš kde bydlím."
,,No, vlastně můj dům je asi kilometr od tvého, takže jsme vlastně sousedé."
,,To je skvělé, myslela jsem si, že je tady pusto a prázdno."
,,Jo, abych nezapomněl, jsem Jess a ty jsi Marika viď?"
Nakonec ho pozvala dovnitř. Celé odpoledne si povídali. Byl moc milý a pozorný. Jess tady žil už od malička, chodí do prváku a miluje hokej. Marika mu řekla vše o svých rodičích a o přátelích, které musela tak nečekaně opustit.
Další den viděla Jesse v jídelně. Seděl sám a napadlo jí¨, že by si mohla přisednout.
,,Ahoj, můžu?"pozdravila.
,,No vlastně já tady čekám na pár kamarádů, promiň."
Marika se otočila a sedla si k vedlejšímu stolu. Vždy zde seděla sama a psala úkoly, ale dnes si někdo přisedl. Byly to tři dívky a jednou z nich byla i Sandy, která ji před týdnem tak mile uvítala v nové škole.
,,Nazdar, napadlo mě, že by si mě a mým kamarádkám mohla napsat úkol, potom by si mohla mezi nás lépe zapadnout." řekla a vycenila na ní své bílé zuby.
,,Je mi líto, ale teď opravdu nemám čas."odpověděla Marika bez rozmyšlení, protože dobře věděla, o co jim jde.
,,Ty si mi asi nerozumněla ty úkoly nám napíšeš nebo budeš mít dost velké problémy, můj otec je zástupce ředitele a tvoji rodiče by se jistě neradi dozvěděli, že třeba kouříš nebo chodíš za školu."
Marika si uvědomila, že tuhle situaci nemůže vyřešit jinak, než věrným přikývnutím. Celé odpoledne trávila psaním cizích úkolů. Kdyby raději chodila do obchodů do kina nebo koukat se na školní zápasy. Ale neměla s kým jít. Najednou ji ale napadlo, že existuje jedna osoba, která by možná i šla. Uklidila sešity a vyrazila lesní cestičkou směrem k lesu. Za chvíli z dálky uslyšela hudbu. Začala se před ní rýsovat nádherná velká chata ze smrkového dřeva s luxusní teresou, na které byli právě skupinky lidí se skleničkami whisky, vlnící se do rytmu hlasité hudby. Samozřejmě, že tady nechyběla Sandy a její kamarádky.
,,Áa, přinesla si nám sešity to jsi hodná nebo si snad Jesse chtěla někam pozvat?" Marika nestihla odejít, aby si jí nikdo nevšiml.
Netrvalo dlouho a Jess si jí také všiml. K jejímu velkému údivu přišel k ní a potichu na ni promluvil: ,, Poslyš, neotravuj mě pořád, že jsem ti přinesl sešit ještě neznamená, že jsme nejlepší přátelé, nepatříš sem a každý to ví, tak už si to uvědom konečně i ty!"
Marice se v tu chvíli nemohla vybavit jediný povzbudivý okamžik v jejím životě. Otočila se a utíkala lesem. Jak jí může člověk, který jí zná asi týden o ní tohle říct. Plakala, neměla na světě nikoho, koho by aspoň trochu zajímalo, co teď prožívá, jak se teď cítí. Jaké by to bylo, kdyby jí rodiče neopustili?
Následující měsíc, byl ten nejhorší v jejím životě. Zvykla si na neustálé komandování svých spolužáků, psaní jejich referátů a úkolů. Každý den byl stejný. Ráno vstala, šla běhat do lesa, ze školy se vrátila s kupou sešitů, do kterých zbytek dne opisovala úkoly.
O víkendu jela se svými rodiči na chatu k jejich známým. Měla se tam skvěle. Poznala dvě dívky jejího věku, užila si hodně zábavy a nerada se s nimi loučila. Vyměnily si telefoní čísla a občas si napsaly. O to víc se netěšila zpět do školy. Čekalo jí ale to nejskvělejší překvapení. Když vešla do třídy, spatřila dobře známou tvář.
,,Carmen!" zakřičela, rozběhla se k ní a objala ji.
Dál už si nemusely nic vysvětlovat. Celé dopoledne byly spolu. Marika jí vyprávěla, jak se jí daří v novém městě a jak dobrosrdeční jsou její spolužáci.
,,Neboj, vše bude lepší, teď jsem tady já v vše dáme společně do pořádku."
A skutečně, po dvou měsiících co se Carmen přistěhovala, jako na povel skončily veškeré nadávky Sandy a ostatních. Naopak začali si Mariky všímat a v jistém smyslu jí i obdivovat. Chodili všichni společně do voleyballu a při týmové hře nebylo na pomluvy ani trochu času. Marika skoro každý víkend jezdila s rodiči, někdy i s Carmen na chatu za svými kamarádkami Melisou a Lincy.
V den jejích šestnáctých narozenin uspořádala malý večírek, kde pozvala své nejbližší přátele. Dostala spustu pěkných dárků a všichni se skvěle bavili.
,,Někdo zvoní," oznámila Marice Carmen.
Marika se usmála a šla otevřít. Ve dveřích stál Jess. Zaváhala, nevěděla jestli ho má pustit dále nebo zavřít před ním dveře. Měla ale dobrou náladu a nepřála si dnes někoho jen tak bez důvodu odmítnout.
,,Přišel jsem se ti omluvit,"začal.
,,Nemá to cenu, už jsem na to zapomněla."
,,Choval jsem se hloupě a vím, že to vypadá hloupě, jako bych tu byl jen kvůli tomu, že si teď oblíbená, ale věř, opravdu to tak není."
Marika se na něj podívala a chtěla něco říct, ale do toho ji skočila Carmen:,, Co tady ty děláš, nikdo tě sem nezval!"
,,Počkej Carmen, já si to vyřídím sama,"zasáhla Marika a Carmen souhlasně kývla a odešla k ostatním.
,,Zamiloval jsem se do tebe od první chvíle, co jsem tě zpatřil, ale nedokázal jsem si představit, že by to mohlo mezi námi fungovat, myslel jsem, že o mě nemáš zájem. Ale pak si přišla a já měl tu oslavu a jinak to nešlo udělat. Pak jsem se ti chtěl omluvit."
,,Chtěla bych ti věřit."
,,Nic po tobě nechci, jen abychom byli zase přátělé."
,,To bych byla ráda, můžeme být dobří přátelé, zatím."usmála se.
Další den si Marika s Carmen naplánovaly picnick u rybníka.
,,Tak, jak to vypadá mezi tebou a Jessem?" vyptávala se Carmen.
,,Dnes večer mě pozval do kina a pak slíbil, že se zajdeme někam najíst."
,,To je skvělé!"
,,Poprvé, za dva roky můžu říct, že jsem konečně šťastná a to jen díky tobě Carmen."
THE END
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Euka Euka | Web | 25. září 2008 v 18:15 | Reagovat

Máš to tady moc hezký!!! Jo, a děkuju za ten kometářík na můj blog :-)

2 Kája Kája | Web | 8. října 2008 v 21:34 | Reagovat

Ahojky Nici mááš to tady mooc fain moc se neznáme ted jsem v k2 pokročilích já jsem přišla a ty jsi asi po 3 měsicích postoupila s Kačkou a Sandrou.Možná si mně pamatuješ....ahoj Karol

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama